Jak správně pečovat o jizvy: Mýty a fakta
Není to tak dávno, co jsem byl konfrontován s názorem jednoho odborníka na pohyb, že ošetřování jizev je poměrně zbytečná záležitost a v mnoha případech je ztrátou času v terapii. Že si snad údajně fyzioterapeuti hrají s něčím, co nejde nijak změnit a že jizvy se hojí celkem dobře samy. A do jisté míry s tímto názorem souhlasím. Ale myšlenka, že bychom na jakékoliv problémy neměli s jizvou spojovat, je dle mého názoru zcestná. Terapie by vždy měla být individualizovaná a řešit konkrétní problém pacienta. Nikoliv generalizovat na základě dat, které se nezabývají problémem komplexně.
Typy jizev
Hojení jizvy závisí hodně na jejím původu. Pokud se jedná o roztržení či rozříznutí zubatým ostřím, jizva má často zpeřený okraj a hůře na sebe nasedají její okraje. V tomto případě je proces hojení delší a občas bývá komplikován různými deformacemi jizvy.
Pokud se jedná o jizvu, která vznikla hladkým řezem (například řez skalpelem) a má plynulý okraj, je prognóza hojení mnohem lepší a průběh bývá zpravidla rychlejší. Avšak to, že se zahojí z hlediska struktury, ještě neznamená, že jizva bude dobře fungovat.
Funkce v oblasti jizvy a tělesná mapa
Co se týče hodnocení funkce jizvy, můžeme hodnotit několik parametrů, které ve výsledku vypovídají o tom, jestli je jizva kvalitně zhojená a tělem „integrovaná“ do tělesného schématu. Jak chápat pojem integrovaná? Chápejme tělo jako mapu, kterou mozek čte. Mozek vidí všechny vyšlapané stezky, kopečky, doliny a další místa. Pokud se někde do těla řízne, na pomyslné mapě ten kousek může zhasnout a najednou nejde vidět. Pokud je o jizvu dobře pečováno, pohybuje se s ní, dává se jí pravidelný hmatový vjem, hladíme ji, tak to místo znovu osvětlujeme.
Na rychlost hojení struktury jizvy to nemusí mít žádný vliv, ale na vnímání pomyslné mapy to může mít zásadní vliv. Pokud takové místo zůstane zahalené šerem, signály z něj přicházející mohou být pro mozek nejasné a může je vyhodnotit jako zkreslené.
Případ z ambulance
Jak můžete vidět na titulní fotce, růžová místa znamenají ostrou palčivou bolest. Fialová místa bolest vyzařující do jiných částí nohy. Zelená oblast pak necitlivost nebo sníženou citlivost. Obecně posunlivost jizvy byla velmi špatná v porovnání s tkáněmi kolem a v podstatě se s ní nedalo vůbec hnout.
V oblasti zevního kotníku by měla za normálních okolností pružit lýtková kost při došlapu. V tomto případě tolik nepružila a mechanismus tlumení dopadu byl tudíž delegován do jiných míst. V tomto případě na m. biceps femoris (dvojhlavý sval stehenní), který se upíná na vrchní část lýtkové kosti. Napětí se poté přenášelo na něj a působilo bolesti pod kolenem.
Po manuálním ošetření, rozhýbání jizvy a nasvícením pomyslné tělesné mapy prozatím vše dle tvrzení ošetřeného pacienta funguje lépe.
Co si z toho vzít?
Jizvu bychom měli po každém zákroku preventivně ošetřit a svítit na operované místo tím, že budeme dávat jemné signály dotekem. Žádná brutální masáž. Jizva se několik týdnů hojí a je citlivá na silnější mechanické dráždění. Tím budeme předcházet poruše funkce v oblasti jizvy.
Pokud máte starší jizvu a nějaké bolesti v přilehlé oblasti (kotník/koleno jsou například přilehlé oblasti, malíček na noze a rameno už tolik ne), může jizva mít souvislost s těmito problémy. Doporučuji v rámci terapie ji nechat vyšetřit a případně ošetřit. Někdy se tento stav dá přecvičit, a někdy jizva potřebuje další manuální péči specialisty.
